Problémové chování u psa: kdy je to ještě výchova a kdy už průšvih

"On je jinak hodnej, ale…"

A za tím následuje seznam věcí, které už vůbec nejsou v pohodě.
Vrčí. Vyjíždí. Kouše. Neposlouchá.
Majitel je nervózní, pes taky a všichni doufají, že se to nějak samo spraví.

Nespraví.

Problémové chování u psa není nálepka.
Je to informace.
Otázka zní: co s ní uděláte.

Co všechno lidé nazývají problémovým chováním

Ne všechno, co je nepříjemné, je hned průšvih.
Ale ne všechno je "jen fáze".

Mezi nejčastější věci, se kterými se setkávám, patří:

• tahání na vodítku

• nerespektování majitele

• skákání na lidi

• vrčení u misky nebo hraček

• vyjíždění po psech či lidech

• strachové reakce

• kousnutí

Některé z těchto věcí se dají řešit výchovou.
Jiné už znamenají riziko.

Rozdíl je potřeba umět poznat včas.

Proč problémové chování vůbec vzniká

Ve většině případů nejde o "zlého psa".
Jde o kombinaci několika faktorů.

Nejčastěji:

• chybějící nebo nejasné hranice

• chaos v denním režimu

• nekonzistentní přístup majitele

• špatné nebo žádné zkušenosti

• dlouhodobý stres

A ano, je potřeba to říct nahlas:
někdy hraje roli i genetika.

Nervová soustava, práh dráždivosti nebo schopnost se uklidnit nejsou u všech psů stejné.
Ne všechno se dá "vychovat pryč".

Kdy je problémové chování ještě o výchově

Jsou situace, kdy má smysl začít pracovat systematicky a výsledek bývá velmi dobrý.

Typicky když:

• pes je mladý

• chování vznikalo postupně

• pes je schopný spolupráce

• majitel je ochotný měnit i svoje chování

Tady často stačí:

• změna režimu

• jasná pravidla

• zaměstnat psovi hlavu

• důslednost

• správné vedení

Ne rychlé rady z internetu.
Ale plán.

Kdy už je potřeba řešit bezpečnost

A pak jsou případy, kdy už nejde jen o výchovu.

Varovné signály:

• opakované napadení

• chování bez varování

• nečitelné reakce

• strach majitele z vlastního psa

• eskalace problému

V těchto situacích není cílem "udělat z psa hodňáka".
Cílem je minimalizovat riziko a nastavit takový režim, aby byl život bezpečný pro všechny.

To není selhání.
To je zodpovědnost.

Proč čekání situaci skoro vždy zhorší

Čekání je nejčastější chyba.

Majitelé doufají, že:

• pes vyroste

• uklidní se

• "to přejde"

Ve většině případů:
nepřejde.

Pes si problémové chování upevňuje.
A čím déle trvá, tím hůř se odbourává.

To, co šlo řešit včas a v klidu,
se později řeší pod tlakem.

Problémový pes není selhání. Ignorovaný problém ano.

Pes, který má problémové chování, není špatný pes.
A majitel, který to řeší, není špatný majitel.

Špatné je to neřešit.

Pokud si nejste jistí, kde se zrovna nacházíte, jestli je to ještě o výchově, nebo už o bezpečnosti, je vždy lepší se poradit dřív než později.

Protože čím dřív se začne pracovat správně, tím větší šanci má pes i člověk na klidnější společný život.

A jestli si říkáte, že už to možná není v pohodě, ale nevíte, co dál, ozvěte se. 

Od toho tu jsem.